| |
Re: Re: Re: Re: Re: Fázování oblouků v generalizaci/tvořivém uplatnění |
| |
IvanV |
|
To: IvanS
Ahoj,
byl jsem minulý týden na lyžích, tak to tu čtu až teď. Shodou okolností jsem tak koukal do nové švýc. metodiky. Jak jsem zaregistroval, souhrnně tam fázi Auslösen označují jako Kantenwechsel, což tedy evidentně zahrnuje "prolínání fází", jak jsi zde psal. Pro mne by to asi tedy v tomto pojetí znamenalo český ekvivalent Přechod, 1. Vedení, 2. Vedení. Ale je to tak, jak píšeš, žádné podstatné rozpory nejsou.
Toho Ligetyho jsem se já osobně už moc rozebírat nechystal, protože mám pocit, že všechno podstatné jsem již napsal. Nicméně Tvůj doplněk podle mne naprosto sedí. Oblouk doleva si taky nemyslím, že by byl pozdě, ono se tak dost jezdí, protože to zkracuje linii, i když je to náročnější na techniku a náchylnější k chybě. Ligety tak je vidět často. (samozřejmě bez kontextu - dalších branek - jsou to jen spekulace).
Ivan |
| |
IS ČR - platforma pro vzájemné informování - model výuky SKIplus_ 11. Pedagogika |
| |
Jára |
|
Kapitola10. s úvahami k Biomechanice i předchozímu nám vydržela 14 dní (s 30ti příspěvky) a závěr diskuze dobře uvádí/přechází do Pedagogiky, která je jednou z nejdůležitějších disciplin... protože - v rámci ní děláme úvodní analýzu i konečnou syntézu ke konkrétní výuce
- v rámci synézy se v ní schází závěry všech ostatních disciplin
a právě "pedagogika = "její dokonalé znalosti" + "schopnost práce s nimi & aplikace" a dělá z dobrého lyžaře/odborníka - kvalitního "skiinstruktora".. Jenže opak je většinou pravdou a Pedagogika, bývá naopak mnohde nejzanebávanější a nejpodceňovanější oblastí. Tak to zkusme teď změnit :)..
Pedagogika je širokou vědní disciplínou zabývající se výchovu generací. Pedagogiku i její discipliny dělíme na na část obecnou a speciální a obě jsou STEJNĚ důležité, protože:
!!! Bez obecných zásad nefungují špecifíka a bez speciální části jsou obecné zásady bezzubé !!!.
Pro nás lyžařské pedagogy jsou důležité její dvě disciplíny:
- Didaktika - která nám říká základní pravidla jak vyučovat = stanoví obecná základní pravidla a zásady
- Metodika - pojednává o způsobu jak to děláme = různé metodické postupy jak výsledku dosáhnout
I dobré metody z části METODIKA přestanou fungovat, pokud jsou porušena pravidla DIDAKTIKY jako přiměřenost, od lehčího ke složitějšímu….
Aby se z lyžaře stal dobrý "Skiinstructor", nestačí, aby uměl jen dobře lyžovat. Je nezbytné, aby byl na výši i po stránce výukové. Každý "Skiinstructor" musí projít předepsanou přípravou všeobecnou, odbornou a pedagogicko-psychologickou a složit příslušné teoretické i praktické zkoušky. Pedagogicko/psychologické poznatky a jejich přínos dokáže ocenit pouze "Skiinstructor", který se je plánovitě a soustavně pokouší ve své práci využívat, protože výuka lyžování má těžiště především v praktické činnosti. Ověření teoretických (resp. v rámci teoretické přípravy získaných) vědomostí v praxi je pak závěrečným a nejdůležitějším cílem přípravy "Skiinstructora".
Naučení a zapamatování si základních poznatků z pedagogiky a psychologie je nezbytným předpokladem jejich úspěšného použití při cvičitelské činnosti. "Skiinstructors" by však měli znát vedle teorie i řadu konkrétních metod a postupů, které by jim umožnily efektivně a adekvátně využívat teoretické vědomosti při praktické výcvikové činnosti. Proto je další text zaměřen na stručný výčet některých pedagogických a psychologických aspektů cvičitelské práce, aplikované pro potřeby praxe...- I. pokračování textu otevřte v novém okně zde
- II. pokud by něco nebylo jasné můžete se „pracovně“ podívat do dalších kapitol a Met.dopisů zde .
- III. respektujeme samozřejmě i jiné doporučené modely výuky ostatních AZ - včetně modelu APUL !
Opět předem děkuji za vaši pozornost a promyšlení úplného textu.. |
| |
Re: Re: Re: Re: Fázování oblouků v generalizaci/tvořivém uplatnění |
| |
IvanS |
|
ivan Ivanovi ad 18/4 - 15:17:02
Myslím, že v zásadě v žádném (podstatnějším) sporu o důležité věci nejsme, to asi nakonec víme i ze svých komentářů a poznámek na kopci.
To, že fáze se překrývají, jsem nemusel složitě „vynalézat“, nakonec jsem to nyní našel i ve švýcarských zdrojích takto: „Ein Schwung setzt sich immer aus drei Phasen zusammen. Diese Phasen überschneiden sich: der letzte Teil einer Phase ist zugleich der erste Teil der folgenden.“
Jinak k pojmenování a přejmenování cituju už z roku tuším 2005:
„Die Überzeugung, dass der Schwung aus drei Phasen besteht, wird seit mehreren Jahren national wie international geteilt. Gewisse Abweichungen bestehen einzig in der Terminologie. Hier wird der Schwung mal in die Phasen 1, 2 und 3 unterteilt, mal in die Anfangs-, die Zentral- und die Endphase. In der Schweiz benutzten wir bislang die Begriffe «Auslösephase», «passive Steuerphase» und «aktive Steuerphase», wobei sich «aktiv» und «passiv» auf die Regeln der Biomechanikberufen. Gerade die beiden letzteren Begriffe möchten wir neu festlegen. Die Umformulierung in eine «Steuerphase 1» (passiv) und eine «Steuerphase 2» (aktiv) trägt dem Umstand Rechnung, dass der negativ behaftete Begriff «passiv» eine Steuerphase beschreibt, die für das Gelingen eines Schwungs ausserordentlich wichtig ist. Der Begriff der «Auslösephase» wird demgegenüber beibehalten.
A ještě jedna definice Auslösephase:
„Am Anfang jeder neuen Richtungsänderung steht die Auslösephase. Sie besteht aus einer Kombination der Kernbewegungen und beginnt mit der Ausnützung der Geschwindigkeit und der wirkenden Kräfte am Ende der Steuerphase 2.
Das häufigste Auslöseprinzip im Wettkampf besteht in einer Kombination der Kernbewegungen Strecken-Kippen-Drehen. Eine Streckung über das Bergbein, kombiniert mit einer Bewegung der Hüfte nach vorne und in Schwungrichtung (kippen-drehen), bewirkt eine Entlastung und ein Kantenwechsel. Dadurch werden die Ski in Richtung Steuerphase 1 gedreht.“
Mám tedy pocit, že Auslösephase se celkem kryje s tím, jak jsem to pod tlakem psal i minule: „… mám jednak Auslösung, které je/může být uvolněním tlaku v končícím oblouku, ale současně na něj plynule navazuje Auslösung, tedy „vyvolání“, „iniciace“, „zahájení“ oblouku nového.“ Ovšem toto vztažení fáze Auslösung jak na ukončení, tak na zahájení vidím spíše jako důsledek překrývání poslední fáze oblouku starého a první nového než jako důkaz toho, že by Auslösung neoznačovalo „zahájení“.
Ale navrhuju to dál už nepitvat, neboť se v podstatném shodujeme. Snad jedině si přece jenom na tebe trochu nakleknu a zakroutím ti ruce lehce za záda tímto citátem:
„Eine mögliche Ausdrucksform ist folgende: – Auslösephase: = «Startphase», – Steuerphase 1 = «Mutphase», – Steuerphase 2 = «Widerstandsphase».
Mit der «Startphase» beginnt ein neuer Schwung.“
Toto má být terminologická pomůcka pro práci s mládeží. A je-li Auslösephase „Startphase“, s níž začíná oblouk, je to nesporně „zahájení“, ne?
(citace z Academy no 2, příloha Swiss Snowsports, by Mauro Terribillini, 2004 nebo 2005)
Z jiného zdroje jsem našel tento praktický příklad, od Švýcarky:
„sie sollen im Pflug nicht mühsam den Aussenski belasten, sondern die Kurve durch Körperrotation auslösen“ – i tady to vidím jako „zahájit“.
Jakkoli se toto možná trochu osvětlilo, do otázky, kolik je vhodných či výhodných fází, to úplné jasno nedává. Lze to vůbec říct?
Na závěr snad odlehčení urputně hnidopišské debaty. Traduje se, že jistý podplukovník doc. Brabec se v blahých dobách vojenskokatedrového válčení habilitoval na téma pěti fází snímání pokrývky hlavy. Pro něho tedy fází 5 bylo jistě počtem potřebným až optimálním. Pouhé tři by mu asi na docenta nevydaly. |
| |
Test na pridani prispevku pres kod |
| |
janza |
|
| Test na pridani prispevku pres kod = obecne OK |
| |
Re: Re: Re:Re: Fázování oblouků v generalizaci/tvořivém uplatnění |
| |
IvanS |
|
A sakra. Od ZPL k Ligetymu v obřáku, to je tedy skok. Nicméně v rámci diskuse o fázích oblouku budiž.
Nemusíme si říkat, že tihle borci (a speciálně Ligety není jen „maník ze svěťáku“, nýbrž aktuální Pan Obřákář) jsou svým uměním a svou jízdou někde úplně jinde než pomyslný sportovní jezdec, o běžném rekreantovi nemluvě. Takže jeho průjezd obloukem tomu odpovídá.
Mezi pozicemi 4 a 6 provede krásný, rychlý a včasný přechod formou crossunder (viz pokrčení dolních končetin na poz. 5 – těžiště se zvýšilo jen nepatrně). Jinak řečeno, na smrtelníkovy poměry nedosažitelně rychle dokáže na pár metrech oblouku přejít ze starého oblouku do nového.
On a podobní disponují technikou, jejíž součástí je taková schopnost separace činností dolní a horní části těla, že může, lapidárně řečeno, současně „nohama jet ještě starý oblouk“ a „vrškem těla už nový“. Ještě jinak řečeno, slovy aktuálního Racing Basics (Swiss Ski 2006), „provádět podstatné pohyby v jakýkoliv okamžik zamýšleným směrem“.
Toto bleskurychlé podvlečení nohou pod tělem s maximálním využitím reboundu lyží v ukázaném oblouku je mimo měřítka nejenom frekventanta ZPO, nýbrž i jakéhokoliv sportovního jezdce, ba mnohdy dokonce i výkonnostního závodníka. V takovém provedení dochází k jakési vrcholné podobě překrývání fází, kdy, viz výše, spodek těla, tedy nohy s pánví, jako by ještě ukončují starý oblouk, kdežto trup už pracuje na novém. Na poz. 4 přitom využívá předchozího (poz. 3) protinatočení, které potřeboval kvůli maximálnímu náklonu, zahranění a „zaseknutí“ oblouku (fishhook).
Souhlasím, že branky jsou nejspíše na plošším úseku, průjezd je „bezkonfliktní“ a dobře zvládnutý z hlediska linie i timingu (polemika by mohla být, jestli první oblouk doleva není poněkud pozdě, ale spíše se mi zdá, že jde o standardní „expozivní“ vyvrcholení tlaku do lyží s jejich výsledným krátkým radikálním prohnutím a zatočením). Nemám sice odhad vzdálenosti, ale můj dojem je, že branky mají možná jen cca 20 m, Ligety se přesto (ano, asi relativně placka) v pohodě na pár metrech dostane včas k druhému oblouku doprava. Ukázaný výsek jízdy dělá dojem, že po prvním dost zavřeném oblouku následuje otevřenější zatočení kolem modré branky, resp. více místa do další červené, takže druhý oblouk už není tak „zarvaný“ jako první. (Ale to už pro naše téma není podstatné.)
Ukázané je realizace mnohokrát nacvičené (ano, „automatizované“) situace. Lyžař ve fázi generalizace něčeho podobného schopen není a dokonce ani závodník nižší úrovně, už „tvořivě uplatňující“, takový crossunder v náročnější konstelaci mnohdy nezvládne. Předpokládám, že běžný frekventant (komerční) LŠ se o existenci crossunder ani nedozví.
Ukončení závodník kalibru WC samozřejmě „nevypouští“. Na své úrovni motorických dovedností je ale provádí způsobem, kdy je dost dobře nelze popsat podle standardních výukových kritérií. Konkrétně řečeno u něj absentuje klasický „přechod základním postavením“, kdy by byl na plochách lyží vzorně srovnaný do definovaného základního postoje (pokud jej chápu dobře, resp. chápeme všichni stejně). Jeho pohybový úkol vyžaduje a jeho fáze motorického učení umožňuje včasnou anticipaci, která vzorový základní postoj „narušuje“.
Dále: poz. 5 je okamžitý výsek pohybové fáze „crossunder“, při němž se jezdec „vycentrovává“ nejenom stranově (rovina frontální), nýbrž i předozadně (rovina sagitální). Zatímco stranově je těžiště snad plusminus nad lyžemi (svislice z těžiště by asi šla dost slušně doprostřed podstavy, tedy mezi lyže), předozadně v této fázi crossunderu nutně musí být „šíleně vzadu“ měřeno poměry „základního postoje“. Crossunder přece ani jiný být nemůže, obě nohy pokrčené se stehny rovnoběžnými s podložkou znamenají v zachyceném okamžiku pánev vzadu. Manévr crossunder ovšem pokračuje a mezi pozicemi 5 a 6 se už jezdec zjevně dostane dostatečně dopředu, takže na poz. 6 (fáze vedení 1, „pasivní“) v pohodě najíždí k brance.
V okamžiku, kdy je jakžtakž srovnaný předozadně, jsou ale už předchozí prvky základního postoje pryč.
Logicky, neboť – sorry, že opakuju to, co všichni víme - jízda není součtem pozic, nýbrž plynulými navazujícími pohyby. Proto mám i problém hovořit o poz. 5 jako o základním POSTOJI – žádný „postoj“ to přece není, nýbrž okamžité zmrazení probíhajícího pohybu.
V Ligetyho pohybech a předvedeném řešení prostě klasický „přechod základním postojem“ není. Změna oblouku je rozložena a příslušné pohyby provádí tak, jak z hlediska tratě a svých pohybových dovedností a zkušenosti potřebuje.
Nabízí se tedy úvaha, že pro takovou jízdu, kde se několik akcí překryje, má malý počet široce pojatých fází, jež dokážou pojmout maximum aktivit, svoje výhody.
Ovšem na úrovni studenta ZPO až lyžaře ve fázi generalizace může být jasnější oddělení jednotlivých fází – v popisu i výcviku - vhodné. Bude jistě záležet i na cílové skupině: u dětí, kde pracujete především nápodobou a celostně, méně, u spíše analyticky myslících dospělých může být až nezbytné.
(Já osobně se závodníky nepracuju, a tak na výzvu v zadání můžu reagovat jen částečně.)
|
| |
Re: Re:Re: Fázování oblouků v generalizaci/tvořivém uplatnění |
| |
Jára |
|
Ani se Ti Ivane nedivím, že se Ti špatně odpovídá, když neumím počítat :(... omluva, přehlédl jsem pozici "1." a pánev nad lyžemi je pak samozřejmě v pozici "5.", kde T.Ligety - má v ukončení/zahájení oblouku již těžiště nad lyžemi (pozice 5),
- ale některé segmenty těla se ještě "nedostaly" do základního postoje
- nedojela do něj ještě pánev, ramena a odvážím se tvrdit že i částečně kotníky a díky tomu se trup ještě nedorovnal do frontálního základního postoje.
Jistě se shodneme, že z čistě teoretického biomechanického hlediska není postoj na "pozici 5" obecně optimální pro zahájení následujícího oblouku, nicméně - T.Ligety s motorikou ve ve fázi tvořivého uplatnění má automatizován dostatek řešení této vynucené situace a vyrovná se s ní nejen suše-automaticky, ale dokonce možná i cosi proti ostatním získá
- lyžař ve fázi generalizace-diferenciace však potřebuje optimální podmínky a právě ve fázi ukončení dorovnává do základního postoje všechny segmenty těla, aby měl pro zahájení následujícího oblouku optimální podmínky
Mohli bychom samozřejmě dovodit, že fázi ukončení u závodníků můžeme vypustit a nehovořit o ní, protože není důležitá - vždyť vidíme, že pro přechod z oblouku do oblouku mají ve fázi tvořivého uplatnění (na rozdíl od lyžaře v generalizaci) automatizováno mnoho různých řešení na kterých staví okamžité unikátní individuální řešení. Ale je to tak opravdu?
Je to otázka k zamyšlení a já bych se rád zeptal IvanaS i IvanaV co si o ní myslí s ohledem na a) stálou práci týmu a trenéra se závodníkem a jeho technikou... respektive(druhotně) s ohledem na b) odlišné fázování u závodníka/začátečníka, které by tím vznikalo. Není v tom žádné pošťuchování, zajímal by mě váš úhel pohledu.. a snad jsem to už líp vysvětlil. Dík za trpělivost :).. |
| |
Re: Re: Fázování oblouků v generalizaci/tvořivém uplatnění |
| |
IvanV |
|
Ahoj Járo,
samozřejmě se nebráním diskuzi ani odpovědím na jakékoliv téma (pokud budu vědět), ale asi bych to potřeboval trochu upřesnit, nejsem si jistý, jestli rozumím otázce.
Zkusím něco napsat, když tak mne pak nasměruj...
Z fotky se mi zdá, že to je na nějaké mírnější pasáži a dvojice branek na obrázku vypadá v pohodě, ale chtělo by to vidět alespoň 1 bránu před a jednu po, aby si člověk mohl udělat názor.
Do červené branky vjíždí Ligety relativně napřímo, nemá ji nadjetou a hodně zabírá v oblouku a řekl bych, že k maximálnímu zatížení lyží dochází až docela pod bránou. Zřejmě si vzhledem k profilu trati tuto lini vybral, z klidného a srovnaného postoje se nezdá, že by řešil nějakou technickou chybu (ale těžko říct, mohla nastat dříve). Jede převážně po vnější lyži a je docela zalomený s určitou mírou protirotace.Fázi ukončení oblouku bych viděl mezi pozicemi 3 až 5. Do modré brány najíždí už z trochu vyšší linie, zahájení bych viděl zhruba mezi 5. a 6. pozicí. Řekl bych, že ve druhém oblouku má trochu frontálnějším postoji (kolmějším na lyže) a zdá se mi, že při vyjetí obloku využívá náklon a záběr vnitřní lyže (poslední pozice).
Podle mne probíhá přechod mezi oblouky téměř ideálně, těžiště má nad lyžemi v pozici 5, je tam vidět určitá mírná anticipace na pozicích 4 a 5, která v rekreačním lyžování není obvyklá. Kromě ní bych považoval pozici 5 za téměř ukázkový základní postoj. (nevím, jestli se zde shodujeme v termínech).
Nevím, jak to přesně myslíš s možností vypuštění fáze ukončení u závodníků? Já za fázi ukončení považuji fázi od uvolňování tlaku do lyží až po další zahájení (viz výše) a toto logicky vypustit nejde.
Ale možná, že tady může být právě určitá terminologická rozdílnost, ke které jsem směřoval část mých otázek k definicím ve vaší metodice. Takže jestli bys třeba konkretizoval co přesně máš na mysli, že by bylo možné vypustit?
Pochopil jsem to alespoň zčásti správně?
Ivan
|
| |
Re: Fázování oblouků v |
| |
Jára |
|
Rád bych vrátil vaši pozornost k tématu fázování oblouků. Pro příklad jsem si vypůjčil obrázek z příspěvku IvanaT kde T.Ligety - má v ukončení/zahájení oblouku těžiště nad lyžemi (pozice 5),
- ale některé segmenty těla se ještě "nedostaly" do základního postoje
Jistě se shodneme, že z čistě teoretického biomechanického hlediskanení postoj na "pozici 5" optimální pro zahájení následujícího oblouku, nicméně - T.Ligety s motorikou ve ve fázi tvořivého uplatnění má automatizován dostatek řešení této vynucené situace a vyrovná se s ní nejen suše-automaticky, ale dokonce možná i cosi proti ostatním získá
- lyžař ve fázi generalizace-diferenciace však potřebuje optimální podmínky a právě ve fázi ukončení proto dorovnává do základního postoje všechny segmenty těla
Mohli bychom samozřejmě dovodit, že fázi ukončení u závodníků můžeme vypustit. Ale je to tak opravdu?
Je to otázka k zamyšlení a já bych se rád zeptal IvanaS i IvanaV co si o ní myslí s ohledem na stálou práci se závodníkem a jeho technikou... respektive s ohledem na odlišné fázování u závodníka/začátečníka, které by tím vznikalo. Není v tom žádné pošťuchování, zajímal by mě váš úhel pohledu.. |
| |
Re: Re: Re: Re: Re: Re: úvahy k fázování oblouku |
| |
IvanV |
|
To: ivanS
Ahoj ivane,
v podstatě myslím, že s Ondřejem jsem se dohodli v duchu Tvé formulace „já bych to takhle nebral“, ale současně s respektem „vot i tak móžno“, protože nám to nebrání se dále dorozumět, což je podstatné.
Ani jsem se tedy nechystal se v tom nějak dále pitvat, ale když už se odhodlal a napsal... :-)
Nejdříve tedy díky za aktuální info z vývoje ve švýcarské metodice, budu si to pamatovat(tedy asi..). Nicméně v tomto případě musím uronit slzu, protože mně se naopak to oddělení pasivního a aktivního líbilo, protože to jasně říkalo, že s přílišnou aktivitou musím počkat, než mi to umožní vnější síly. Hodně lyžařů v tomto dělá chybu, tak mi to pojmenování přišlo na místě. Ale asi to nějak vadilo a řekl bych, že pojmenování fází množství chyb ani nezmenší ani nezvětší, takže je to fuk.
S Tvým závěrem "Jistě uznáte, že v uvedených případech nelze „Auslösung“ chápat jen jako „uvolnění“ (asi bychom při něm těžko zatěžovali špičky lyží, nebo ho prováděli přes končící vnitřní), nýbrž jednoznačně jako „zahájení“." se tak úplně neztotožňuji a to zejména s tím "jednoznačně". Já to vnímám spíše tak, že je to uvolnění a částečně také zahájení (kdybych byl puntičkář, tak bych to ještě asi i pro každou citovanou formulaci rozdělil jinak). Klíčový je pro mne úvod kapitoly o fázích oblouku na str. 33 v mém vydání Snowports, kde se popisuje účel této fáze volně přeloženo tak, že "volíme takové postavení lyží a nasazení hran, aby bylo působení sil mezi sněhem a lyžemi redukováno", a účel fáze následující, v mém vydání ještě Passives Steuern, "prostřednictvím nasazení lyží hledáme odpor ve sněhu, abychom získali dynamickou rovnováhu"
Některé formulace, o které se opíráš si vysvětluji jako pohyby vedoucí k reboundu a následnému přehranění, u některých bych ti byl ochten dát i za pravdu (kdybys na mně klečel a kroutil mi ruce za záda), ale neznám úplný kontext. Ten naopak čerpám z citací, které jsem uvedl.
S čím ale souhlasím, že překrývání fází je nepopiratelné, a stejně jako Ty v něm vidím logiku.
Nicméně tyto formulace ze švýcarské metodiky pro můj názor nejsou rozhodující. Rozhodující je pro mne pohyb a chování lyží, protože ten určuje, jak bude jízda vypadat. Řídím se tím zejména při analýze hodnocení jízd. Setkávám se ještě také s hodnocením pozičním, které hodnotí především vnější dojem a postavení těla (např paralelní holeně, ...) a v rámci tohoto hodnocení se mi zdá, že někteří učitelé třeba hodnotí velmi kladně jízdy, kdy by se fotka lyžaře hodila na titulní stránku časopisu, ale lyže v podstatě nezatáčejí tak, jak by měly, a naopak lyžař s velmi jistým vedením lyží, ale s určitými nedostatky v postavení těla ve srovnání s demojezdci, je hodnocen špatně. Tím nechci říci, že postavení jednotlivých částí těla není důležité, naopak, ale na druhou stranu nejsou to demojezdci, kdo vyhrává světové poháry.
No a protože se o chování lyží opírám v tomto, a sleduji ho i podle jednotlivých fází, odvozuji od jejich chování i začátky a konce jednotlivých fází oblouků.
To spíš jen na dovysvětlení mého postoje, nicméně znovu opakuji, že nemám pocit, že by případné rozdíly v postojích na toto byly zásadní překážkou. |
| |
Fázování ZPO - návrat k tématu |
| |
Jára |
|
S politování jsem zaznamenal opět rychlé pokusy blokovat další diskuzi o odborném tématu fázování oblouků a skutečně odborné argumenty :(.. planou obecnou polemikou. Nevím, zda se mi podaří tyto hekrovské taktiky zvrátit, ale aspoň se mohu pokusit.
Chtěl bych proto obrátit vaši pozornost zpět k odborné části zpět k textům IvanaS i našim učebním textům akreditovaným MŠMT. Ano, naše texty se vyvíjejí každý rok a na mnohých změnách má právě IvanS velký/podstaný podíl = i přes naše některé (minulé) rozmíšky samozřejmě DĚkujeme a Víííme o tom :)
Úprava textu pro oblast "ukončení" byla v učebních textech provedena a najdete ji zde
Chtěl bych jen naznačit, že s ohledem na 1. část Etapy základního lyžování ve které se "žák" pohybuje a fázím jeho motorického učení "generalizace-diferenciace", je v této části výuky & s ohledem na aktuální motoriku žáka tato fáze velmi důležitá.. viz změněný text.
Jasně chci deklarovat, že s fázováním podle APUL i jeho či Ondrovým popisem ZPO nemám žádný problém, dobře mu rozumím a nemám žádné ambice do něj "vrtat" !!!
P.S. Ano IvaneV, jseš mimo.. na všem jsme v rámci Interski domluveni, tohle vše se v něm řeší a stačí se jen podívat do zápisů ve žluté linii o práci komise M.Turka.
Vedení Interski, kde zasedají odbornícíci s VŠ vzděláním ve specializaci i vedoucí příslušných odborných kateder či oddělení lyžování na VŠ, myslím má díky tomu vše dobře pod kontrolou.. takže co se vrátit skutečně k tomu odbornému tématu? |
| |
Re: Re: Re: Re: Re: úvahy k fázování oblouku |
| |
IvanV |
|
To: iHonza
Ahoj,
neřešil jsem věcnou správnost ani důležitost a vhodnost jednotlivých kritérií, ale jinak v podstatě ano. Mám materiály z Canady a USA, kde je toto propracováno velmi detailně včetně hodnotících formulářů.
Ovšem nejde jen o jízdy, jde také o korekci chyb, která se učí velmi málo a dále o teoretické požadavky.
Když už jsem u těch chyb, mám pocit, že je neřeší nikdo (i když řada o tom mluví). Toto sa alepoň trochu učí v certifikacích pro závodní lyžování. Přeci jsou známé nejčastější chyby a jejich příčiny. Toto by mělo být součástí výukových osnov spíše, než historie lyžování.
Dále třeba přestože hodinové pensum teoretických předmětů je podobné, tak jejich rozdíl jejich praktické použitelnosti u nás a např. v Kanadě je propastný. U nás se řeší znalost fyziky a vektorů (nic proti ní, já ji mám rád) a memorují se pedagogické a psychologické zásady, kterým ale prakticky málo rozumí a ještě méně je v praxi používá. V Kanadě například instruktoři mají zkouškové otázky typu "Čím je anatomicky dáno, že malé děti mají těžiště více vzadu?" "Co způsobí takový a takový pohyb ramenem, na jaké další svalové skupina to má dopad a jaká dopad to má na jízdu?".
Ale samozřejmě ty standardy, byť rámcové, by se měly týkat i dalších věcí, než jen zkouškových požadavků na instruktory.
A další standardizace by se podle mne měla týkat označování "produktů" lyžařských škol. Použiji příklad FUN Carvingu, který zmínil Ivan Sosna. Nic proti němu nemám, je fajn. Ale vadí mi mnohdy způsob jeho nabízení. Pořádat (FUN)carvingové kurzy a tvářit se při tom, že nabízím Českou školu lyžování, a opírat se o její certifikaci, a při tom učit lidi jízdu po vnitřní lyži a výraznou rotaci do oblouku, to je podle mne věc, která v pořádku není. A způsob zařazení FUN carvingového oblouku do metodické řady například také ne.
Takže bych navrhoval v případě zájmu nejdříve prodiskutovat, co všechno by standardy pokryto být mělo, a co naopak ne, a potom se pokusit na těch standardech v rámci Interski a případně MŠMT shodnout.
Ale možná jsem mimo, možná toto vše již někde na Interski nebo MŠMT existuje, já jen se k tomu nemůžu dobrat. V takovém případě se omlouvám. Ale zároven by se měli veřejnosti (alespoň té lyžařské) omluvit ti, kteří to mají, protože takovéto věci by měly být naprosto viditelné a srozumitelné.
Ivan |
| |
Re: Úvahy o ježdění po hlavě, akreditacích atd.. |
| |
Jára |
|
Milý Ivane,
vytvořit samozřejmě můžeš jakýkoli plán, ale otázka je, jestli bude oficiálně akreditován MŠMT, čemuž v případě, který uvádíš NEvěřím a nic takového nehrozí - viz níže. V IS ČR jsou prioritně sdružena AZ, která akreditaci MŠMT mají a to společné už najdeš v najdeš v odkazu následujícího textu. Na Tvoje otázky myslím velmi dobře odpověděl Honza Tetour, odkaz na literaturu, kde popisy najdeš a videomaterály Ti poslal iHonza...
Vedení Interski, kde zasedají odbornícíci s VŠ vzděláním ve specializaci i vedoucí příslušných odborných kateder či oddělení lyžování na VŠ, myslím má vše dobře pod kontrolou.. protože základem každé akredice (viz Zásady akreditací) je ČŠL, moderní, otevřený, flexibilní a komplexní
I. NÁRODNÍ učební plán, jehož moderní FLEXIbilita je založena na:- skladbovém systému bloků/modulů = sjíždění a zatáčení, běh, lyžování TP, snowboard, atd.., které již v modifikovatelné verzi existují a ke kterým se snadno připojí další nové formy = když kterýkoliv z aktivních členů členů iniciativně prostřednictvím PS pro metodiku "připsíše" a prosadí další modul,
- obecné definici zásad, o které se zeširoka opírá a vytváří tak otevřený systém do kterého lze snadno připojit ukázky různých forem technicko-metodických přístupů, viz např. výukové CD APUL s širokou řadou průpravných cvičení, a další materiály členských organizací, jak se ostatně děje ( FTVS UK - moduly běh, lyžování tělesně postižených, SportBP - snowboard, MU Brno - přístup k FUN... )
- jednotných minimálních zkouškových požadavcích platných pro všechna AZ - .. ! najdete zde !
a jednotlivá AZ si je samozřejmě podle svého zaměření mohou rozšiřovat
a ČŠL je jako "NÁRODNÍ výukový systémem" obecným vnějším rámcem toho co a jak v ČR učíme.Výuka je postavena na dobré znalosti ( a akademickou obcí provedených důkazech ) základních disciplín jako Pedagogika, Biomechanika, Fyzika, ... vytvářejících JEDNOTNÝ základ, platný bez ohledu na to, zda budeme učit někoho v prostředí
!! školním, spolkovém a nebo komerčním !! 3 základní linie ČŠL jsou naprosto paritní
A1…průprava(i pluh)→vlnovka→základní carvingový oblouk→carvingové oblouky (4 oblouky)
B1…průprava→pluh → přívrat →základní paralelní oblouk.→paralelní oblouky s driftováním(6 oblouků)
B2…Průprava→pluh → přívrat →základní smykový oblouk→klasické smykové+modifikované oblouky (10oblouků)
II. Každé AZ má právo definovat vlastní nosný METODICKÝ postup (viz např.III) podle převažujících podmínek a např. varianta modulu sjíždění a zatáčení "FSpS MU Brno" je určitě jednou z nich, podobně jako varianta "Skiplus" a my ji respektujeme, stejně jako užší a jednodušší "jednoliniový" model APULU, protože
právě tato flexibilita dělá z ČŠL moderní, komlexní a FLEXIBINÍ NÁRODNÍ výukový systém, kterým se liší
!! od předchozích klasických JEDNOTNÝCH modelů :))... !!
Tento OTEVŘENÝ obecný přístup/základ pak umožňuje realizovat pedagogický princip optimalizace výuky na základě MODERNÍ relace "učitel-žák-podmínky",V PLNÉ ŠÍŘI didaktických a metodických zásad + RŮZNÝCH metodických postupů..
právě tato flexibilita dělá z ČŠL moderní, komlexní a FLEXIBINÍ NÁRODNÍ výukový systém, kterým se liší
!! od předchozích klasických JEDNOTNÝCH modelů :))... !!
ČŠL rozšířila dříve užívaný klasický jednoliniový model a dává nám nový RÁMEC, zahrnující různé cesty ke stejnému cíli - naučit někoho lyžovat. A protože lyžování patří k aktivitám při kterých působí mnoho různých vlivů tak zde rozhodně platí, že neexistuje ten „jediný správný postup“ (HonzaT). Na rozdíli od starých klasických jednotných/jednoliniových modelů od kterých svět také pomalu ustupuje a připomínajících nůž s jednou čepelí - vnímáme ČŠL jako kvalitní "Swiss army knife" = na každém záleží kolik nástrojů z něho použije, kdy a za jakých podmínek !!
III. Doporučený METODICKÝ postup SKIplus je v rámci výše uvedeného doporučovanou variantou základního schema ČŠL pro sportovně-rekreační veřejnost a zahrnuje v 1.části EZL vedle fialové „přívratné“(B2) i variantu “modré paralelní“(A1) cesty a rozšiřuje tak skiinstruktorem používané „nástroje“ i možnosti přechodů v nich...
A1…průprava(i pluh)→vlnovka→základní carvingový oblouk→carvingové oblouky
B1…průprava→pluh → přívrat →základní paralelní oblouk→paralelní oblouky s driftováním
B2….................................................................................................→klasické smykové+modifikované oblouky a představuje širší variantu postupů používaných v čistě komerčních lyžařských školách.. Variabilita a šíře METODICKÝCH možností je pak vyjádřena prolínáním prvků a barev..
- Podrobnější ÚVOD k našemu doporučenému modelu výuky si prosím otevřte v novém okně zde
- a pokud by něco nebylo jasné můžete se „pracovně“ podívat do dalších kapitol zde ..
mohl bys prosím vzít toto vysvětlení na vědomí a dál z něj vycházet..tedy pokud máme všichni společný zájem o korektní odbornou diskuzi.. Díky.. |
| |
Re: Re: Re: Re: úvahy k fázování oblouku |
| |
iHonza |
|
to: IvanV
tedy myslis tim napr toto co ma za svuj interni material CSLS viz. http://csls.cz/download/zkouskove_pozadavky.pdf ?
|
| |
Re: Re: Re: úvahy k fázování oblouku |
| |
IvanV |
|
To: iHonza
Ahoj,
stránky interski jsem samozřejmě pročetl, nicméně to, po čem se pídím tam myslím není. Je tam také pouze schéma, zmiňující různé druhy oblouků (prvků), ovšem bez popisů jejich průběhu a jejich návazností.
Zkouškové požadavky (pokud jsou to opravdu ony) jsou omezeny pouze na názvy prvků, ze kterých zkouška probíhá (no alespoň něco) a osnovy pouze na časové objemy jednotlivých předmětů. Dovedu si představit, že na základě těchto dokumentů bych s trochou nadsázky dovedl vytvořit učební plán lyžařské školy, kde se bude jezdit po rukou nebo po hlavě.
Navíc jsem ze zveřejnných článků nabyl dojmu, že po tom, po čem volám já volá i řada jiných včetně Járy Pluskala viz třeba jeho článek Členům Interski ČR.
Takže musím říci, že mám pocit, že většina mých otázek položených v posledních příspěvcích zůstává na stole nezodpovězena. Byl bych rád, pokud by se někdo na ně pokusil odpoědět, pokud odpovědi existují. Pokud ne, možná by stálo za to na tomto fóru témata přesněji vymezit (bude-li zájem, pokusím se o to) a pokusit se diskuzí dojít k nějakým předběžným závěrům, které by třeba následně na půdě Interski mohly být dotaženy do konce a formalizovány.
Ivan |
| |
Re: Re: Re: Re: Re: úvahy k fázování oblouku |
| |
Jára |
|
Jen stručně, abych nerušil předchozí text.. přivítání IvanaS a poděkování za příspěvky. Délka opravdu nevadí, když text má smysl jako v tomto případě. Ano, naše texty se vyvíjejí každý rok a na mnohých změnách má právě IvanS velký/podstaný podíl = i přes naše některé (minulé) rozmíšky samozřejmě DĚkujeme a Víííme o tom :)
P.s.- úprava textu ukončení byla provedena a je zde |
| |
Re: Re: Re: Re: Re: úvahy k fázování oblouku |
| |
ivanS |
|
Jak jsem předeslal, pojetí „splývajících“ fází a la CH mi nijak nevadí. Nakonec jsem měl možnost zažít Chevaliera osobně při první prezentaci této filozofie u nás a dostalo se mi v tomto duchu i základního trenérského vzdělání.
Ano, nejenom moderní švýcarský koncept vycházející z interakce sníh – nástroj – člověk dává rámec tomu, jak lze jednotlivé fáze oblouku popisovat. Takže třeba jako to, co se odehrává mezi…, co dělá lyže, jaké pohyby vykonává člověk, atd. To vidím jako objektivní reálné děje, zachytitelné i zrakem a obrazem. Ovšem vnášet do toho segmentaci oblouku pomocí „úmyslu“ mi nepřipadá moc šťastné – to je subjektivní, neuchopitelná a nezdokumentovatelná aktivita jiného charakteru. (Naprostá souhlas s IvanemV.)
Naopak definovat začátek určité fáze okamžikem, kdy uskutečním první pohyb směřující k vyvolání příslušného děje – viz Ondřej „lyžař udělal nějaký pohyb, aby se dostal do dalšího oblouku“ (přehranění, pohyb těžiště, zahranění) si představit lze, jakkoli je možno takovou „předehru“ pojmout i jako fázi samostatnou („přípravnou“, „přechodovou“ i jinak – jen nálepka).
Ale asi tady může být otázkou diskuse, co vlastně ten ÚPLNĚ PRVNÍ impuls je. Je „uvolnění oblouku“, viz Ondřejův komentář k Ligetymu 17/4, 23:01, akcí jen proto, aby se dostal do dalšího oblouku (a tedy UŽ součástí zahájení nového již na pozici 3), nebo ještě (také) nutností příslušnou oblouku starému, neboť bez uvolnění by končící oblouk proběhl jinak, než je třeba nebo než jezdec zamýšlí?
Ale bezpochyby lze žít i s tím, že „já bych to takhle nebral“, ale současně s respektem „vot i tak móžno“.
A asi nepůjde říct, že něco je „lepší“ či „horší“, je to spíš otázka konvence a přijatého úzu. (Nakonec probíhají mnohem závažnější nekonečné spory třeba o to, je-li počátkem života porod, početí, nebo vývoj CNS.)
Takže Ligety:
díval jsem se na podobné popisy u Švýcarů a skutečně, lyžaře přibližně v pozici 4 už opravdu považují za zahajujícího nový oblouk (tj. viz Tomáš Mical). Sice ještě dojíždí oblouk starý, ale už započal akce směřující k novému. (Ovšem pozice 3 jako „zahájení“ už je i na mě příliš, to už mi až moc smrdí jen tím „úmyslem“.)
Ad ČŠL – popis:
„Ve druhé části vedení oblouku se pánev i bérce vracejí zpět nad lyže a těžiště lyžaře se postupně dostává zpět na úroveň základního postoje. V ukončení oblouku dochází k ukončení pohybu těžiště zpět do základního postoje,…“
Tomuto jsem neměl problém rozumět takto:
„Ve druhé části vedení oblouku se pánev i bérce vracejí zpět nad lyže.“ TEČKA „Tím se těžiště lyžaře postupně dostává zpět na úroveň základního postoje.“ = Tento proces je tím nastartován, ale ve V2 ještě ne dokončen. Dokončení následuje ve fázi ukončení: „dochází k ukončení pohybu těžiště zpět do základního postoje,…“
Pokud je to tak, jde tedy vlastně o nejednoznačnou a potenciálně zavádějící formulaci, kterou lze snadno zpřesnit.
„ad 2. rozdíl mezi oběma fázemi je v tom, jaký má v danou chvíli lyžař cíl - ve fázi vedení je cílem projet oblouk, zatímco ve fázi ukončení je to návrat do postavení vhodného pro zahájení dalšího“:
taky tohle mi nepřipadá jako ideální formulace (není veškeré lyžařovo konání při zatáčení vedeno „s cílem projet oblouk“?), ale asi se to dá pochopit.
Domnívám se, že průběžná přizpůsobování učebních plánů (ať už je to ČŠL, materiály Skiplus, Snowsport Manual APULu, Schneesport Schweiz) měnícím se podmínkám v praxi (změny materiálu – lyže carvingové, krátké, široké, freestylové, skialpové, ale i zájmu lyžařů a popularitě (freeskiing, skialp, ještě předtím snb) je silnou stránkou takového, který je dostatečně nedogmaticky otevřený. V úvodu k nejnovějšímu materiálu Snowsports Švýcaři píšou, že cca po 10 letech je čas na změny (Schneesport byl tuším 1999). Nakonec se v uplynulých letech měnily i materiály skiplus, jak vědí pozorní účastníci starších tamějších diskusí: postupně zmizela tradicionalisticky podaná „kolena“, po upozornění vystřídaly správné „bérce“ předchozí „holeně“, z diskuse na téma „karvosmyk“ (btw ispirované Wallnerovým „carven“ coby obloukem neřezaným, nýbrž driftovaným) se vyvinuly „české“ novotvary „aktivní“ a „pasivní drifting“. Tedy modernizace za pochodu.
A protože nikdo není dokonalý, proč nepřipustit, že některé formulace nejsou dokonalé, resp. mohou být nejednoznačné? (Právníci o tom, co dá práce naučit se formulovat jednoznačně, vědí své…) Ale to už bych komentoval určité reakce a to si případně nechám do vedlejší „neodborné“ linie.
(Ne)potřebu modernizace ostatně Ivane posoudíš sám, až se podíváš do časově nejstarších dílů ČŠL (1998 a Carving 2002).
A v rámci Ivanova dotazu na jakési závazné standardy by mě taky zajímalo, jak se ČŠL a MŠMT vyrovnává s existencí (komerčních) „kursů carvingu“ zaštítěných akreditací MŠMT, které pod nálepkou „carving“ vyučují jenom jízdu po vnitřní lyži (tedy to, co celý "zbytek světa" chápe jako "funcarving"), a to i pro předškolní děti. Díky.
|
| |
Re: Re: Re: Re: úvahy k fázování oblouku |
| |
ivanS |
|
Přátelé, sleduju zpovzdálí zdejší diskusi. Jako sice trenér AD a současně popularizátor lyžování, avšak neučitel jsem dosud nepocítil nutkání do ní vstoupit. Tentokrát už pár věcí mám.
Začnu faktickými připomínkami.
Ad fázování oblouku: Švýcaři už „aktive und passive Steuerung“ oficiálně přinejmenším od vydání současného KLM J+S (2008) nepoužívají. V současné terminologii včetně ohlášené podzimní publikace nejnovější verze (facelift?) Lehrplanu mají Auslösephase, Steuerphase 1, Steuerphase 2.
Důvodem odchodu od původních termínů byla prý především jejich tzv. příznakovost a nežádoucí konotace, kdy implikovaly „pasivitu“ versus „aktivitu“, to na rozdíl od současných ryze neutrálních nálepek.
Citace z nejaktuálnějšího materiálu, jež obsahuje i jejich charakteristiky:
„Das Schwingen wird durch Auslösen einerseits sowie Steuern anderseits charakterisiert. In der Auslöse- und auch in der Steuerphase 1 werden die Ski hin zum Falllinienbereich, in der Steuerphase 2 weg vom Falllinienbereich gedreht.“
„Parallelschwung (Piste):
Auslösephase: Anfahrt in offener, paralleler Skistellung. Strecken der Beine und gleichzeitiges vor-talwärts Bewegen der Hüften. Beide durch die Kippbewegung nun umgekanteten Ski durch Orientieren-Drehen des Körpers in Schwungrichtung rutschend andrehen.
Steuerphase 1: Ablenken der Ski in die Falllinie durch Fortführen der eingeleiteten Drehbewegung. Das zunehmende Beugen des Innenbeins bewirkt, dass der Körper aus zentraler Körperposition schwungeinwärts kippt.
Steuerphase 2: Dosieren des Aufkantens und Bestimmen der Schwungrichtung durch zusätzliches Knicken in Hüften und Knien kombiniert mit Orientieren-Drehen des Körpers.“
„Kurzschwung
Auslösephase: Schnelles Strecken und Drehen der Beine, gleichzeitiges vor-talwärts Bewegen der Hüften in Schwungrichtung, um die Ski umzukanten und anzudrehen. Der Stockeinsatz unterstützt die Auslösung.
Steuerphase 1: Während die Beine unter dem ruhigen, falllinienorientierten Oberkörper beugen und drehen, kippt und knickt der Körper dosiert Richtung Schwungzentrum. Eine zentrale, stabile Körperposition, bezüglich Standbreite und Skilängsachse, ist Voraussetzung für einen optimalen Druckaufbau.
Steuerphase 2: Kurzes und präzises Aufkanten und Bestimmen der Schwungrichtung durch verstärktes Knicken in Hüften und Knien.“
(Ještě se také najde alternativní označení „ansteuern“ a „aussteuern“.)
Z uvedeného dále vyplývá, že fáze přibližně odpovídající „zahájení“ coby „Auslösephase“ existuje. (Níže uvedu ještě další příklady použití „auslösen“ a „Auslösung“, švýcarské, rakouské i německé.)
Domnívám se, že zdrojem nedorozumění mohou být zdánlivě protichůdné významy „auslösen“. Z uváděných 16 významů a 331 synonym je v obecném úzu zdaleka nejběžnějším „vyvolat“, způsobit, navodit“ apod.. Jiným je „uvolnit, oddělit“ apod., v lyžování běžně např. „Bindungsaulösung“. Lze tedy tak použít pro „Druck lösen“, tedy „uvolnit tlak“, slangově „vypustit oblouk“. Ale především je „Schwung auslösen“ a „Schwungauslösung“ zahájit a zahájení (vedle „einleiten“, „-einleitung“).
A tady se, IMO, stýká a jaksi překrývá činnost s označením. Jestliže přistoupím na „moderní“ pojetí oblouku jako činnosti přecházející plynule jedna v druhou (Phasenverschmelzung) – a proč ne, vždyť přesně ohraničené fáze jsou stejně především teoretickým konstruktem vhodným spíše pro analýzu a popis, méně pro výukovou praxi -, mám jednak Auslösung, které je/může být uvolněním tlaku v končícím oblouku, ale současně na něj plynule navazuje Auslösung, tedy „vyvolání“, „iniciace“, „zahájení“ oblouku nového.
Přesto si nemyslím, že by se v popisu fázování oblouků chápalo „Auslösung“ jako jediný zastřešující pojem jak pro „uvolnění“, tak současně „zahájení“ – jakkoli po sobě následují.
Ještě ty slíbené příklady, kdy „auslösen“ označuje zahájení, ne uvolnění („CH“ jsou švýcarské):
„über den alten Innenschi der neue Schwung ausgelöst wird“
„Aus der Schrägfahrt, an einer Geländekante, einen kurzen Schwung bergwärts durch kräftige Tiefbewegung auslösen (dem Ski Druck geben)“
„Zu Beginn des Schwunges leichter Druck auf die Zehenspitzen (Druck auf die Skischaufel, leichteres Auslösen des Schwunges)“ CH
„Bei Auslösung Gewicht leicht auf Skispitzen verlagern, danach Mitte Ski“ CH
„Auslösung nur durch Kanten fassen, Bogen fertig fahren“ CH
„A u s l ö s e p h a s e ist ein Teil der Schwungphase, bei der durch Entlastung ein Umkanten ermöglicht wird. Die Phase endet nach dem Vollzug des Kantenwechsels
Die Auslösephase beginnt in jenem Moment, in dem das Board - egal durch welche Entlastungsform
auch immer- entlastet wird und in der Folge ein Umkanten ermöglicht wird. Durch ein Vorwärts-
Einwärtskippen des Körperschwerpunktes vollzieht sich der Kantenwechsel und die neue Kante greift im Schnee; damit endet die Auslösephase.“ (je sice o SNB, ale to zde nevadí)
„Kurz vor dem Ende des Schwunges wird dann aber der Innenski stärker belastet, um dann, vor dem Aussenski, wieder vollständig entlastet zu werden, um so den nächsten Schwung auszulösen.“
„Auslösung: Durch Beugen und/oder Strecken der Beine sowie Orientieren-Drehen des Körpers im Schwungsinn kippt der Körper, dabei werden die Ski entlastet, umgekantet und beginnen dank ihrer Taillierung zu drehen.“
Jistě uznáte, že v uvedených případech nelze „Auslösung“ chápat jen jako „uvolnění“ (asi bychom při něm těžko zatěžovali špičky lyží, nebo ho prováděli přes končící vnitřní), nýbrž jednoznačně jako „zahájení“.
Nicméně, jak zmiňuju i výše, vidím v onom Phasenverschmelzung, překrývání fází, logiku. A jestliže se úspěšně používá v CH a jestliže proniká i do AUT, je to pro mě dostatečný důkaz životaschopnosti takového pojetí.
(Otoh, to, že tento princip použila i TUL, má pro mě vypovídací hodnotu minimální. Oddělení biomechaniky jejich sportovní laboratoře vede přece Soňa Vodičková, kdysi za Miloše na FTVS stážistka v Rakousku, takže jaký div. Je hezké a čest jim, že nějaký výzkum dělají, ovšem trendy se přece jenom rodí a píší jinde.)
Vedle tohoto snad až příliš terminologického vstupu mám i pár dalších věcí, ty ale v dalším příspěvku. Už takhle je to úděsně dlouhé. Ale když to má být odborná debata…)
(Ivan Sosna, žádné AZ, trenér AD II. tř.)
Za předchozí "příspěvek" se omlouvám, asi 10x mě to nechtělo kvůli kódu pustit, tak jsem zoufale zkoušel a ejhle. Prosím příležitostně odstranit.) |
| |
Re: Re: úvahy k fázování oblouku |
| |
iHonza |
|
| Ahoj Ivane, myslim ze hodne z toho na co se ptas naleznes primo zde na webu InterSki treba zalozka PLAN VYUKY kde mas definovany zkouskove pozadavky atd. najdes zde |
| |
Re: úvahy k fázování oblouku |
| |
IvanV |
|
Ahoj Ondro,
jak už jsem psal, myslím, že v tomto nejsme v zásadním rozporu. Mimochodem teď mne napadá, že tyto různé pohledy mohly třeba být důvodem, proč ti Švýcaři nenazvali žádnou fázi Zahájením oblouku...
Ivan |
| |
úvahy k fázování oblouku |
| |
Ondrej Novak |
|
Ahoj Ivane.
Podle mne to je pouze otázka názvosloví a definice toho, co je zahájení. Každý si to může pojmenovat jinak a jinak k tomu přistoupit, oba pohledy mají svoje opodstatnění.
Moje vysvětlení vychází z principu, že lyžař udělal nějaký pohyb, aby se dostal do dalšího oblouku. Takovým pohybem je uvolnění - auslosen. Dalo by se o tom hodně diskutovat, ale kupříkladu Ligety uvolnil tlak, aby se dostal do dalšího oblouku, tedy zahájil činnost, nikoli uvolnil tlak, aby dotáčel oblouk. To že se v tu chvíli ještě pohybuje po dráze oblouku je dáno pouze naakumulovaným tlakem a působením vnějších sil. Ale jeho cíl je jiný.
Jak jsem řekl, pohledů na věc může být mnoho a všechny budou něčím opodstaněné a logické. Vždy bude záležet, jak si to sami nadefinujeme a jestli to bude mít nějakou logiku. Bez problémů se vždy shodneme, stačí si jednotlivé fáze trochu vysvětlit, což zdejšímu foru bohužel trochu chybí.. |
| |
Re: Re: Re: IS ČR - platforma pro vzájemné informování - model výuky SKIplus_ 3. - 6. základy výuky zatáčení ... |
| |
IvanV |
|
To: iHonza
Ahoj,
díky, zajdu do knihovny na FTVS, snad to tam bude k dispozici, jednu již dokonce mám.
Ale přesto se ještě dopředu zeptám, existuje nějaký závazný dokument MŠMT, který lyžařské vzdělávání v ČR upravuje a třeba se na literaturu odkazuje? Knihy přece samy o sobě nemohou toto řešit...
Ale každopádně díky za stopu :-)
Ivan |
| |
Re: Re: IS ČR - platforma pro vzájemné informování - model výuky SKIplus_ 3. - 6. základy výuky zatáčení ... |
| |
IvanV |
|
Ahoj Járo, díky za odpověď. Řadu věcí z Tvé odpovědi jsem samozřejmě zaregistroval již dříve, některé jsou přeci jen nové (možná byly již zmíněny někdy v minulosti, já jsem je ale nezaregistroval (pravdou je, že jsem do diskuze vstoupil relativně nedávno, ale celkem jsem pročítal i starší příspěvky, byť jsem asi neměl sílu číst všechno s maximální koncentrací).
Řekl bych, že z Tvých odpovědí a předchozích příspěvků celkem chápu filozofii ČŠL, která v sobě zahrnuje určitý prostor pro konkurenci metodik a přístupů pro lyžařské vzdělávání. Tomu rozumím. Ale co nevím je to, co je vlastně společné a závazné. Pochopil jsem, že existují společné minimální zkouškové požadavky. To je určitě dobře. Je možné se s nimi někde seznámit?
Píšeš, že je to Národní učební plán. Co je jeho obsahem a jaká je jeho struktura? Na odkazy na ČŠL narážím v řadě knih a učebních textů vydaných v ČR, viděl jsem i různé části, odvolávky nebo citace z ČŠL. Viděl jsem řadu teoretických textů (fyzika, biomechanika, pedagogika, ...), viděl jsem různá schémata, různé prvky metodiky.Ale Národní učební plán jako celek jsem nikde neviděl. Je někde k dispozici?
Jsou nějaké závazné minimální osnovy? Nějaké společné závazné postupy? Nějaké standardy kvality? Je někde řečeno, co například mohu požadovat/očekávat jako lyžař-zákazník od školy nebo učitele (cvičitele, instruktora), který má licenci podle ČŠL?
To je to, co mne zajímá a čeho se stále nemohu dopídit. Prostě co je ten společný závazný základ, a co je prostor pro odlišení mezi jednotlivými zařízeními?
Hezký den.
Ivan |
| |
Re: Re: IS ČR - platforma pro vzájemné informování - model výuky SKIplus_ 3. - 6. základy výuky zatáčení ... |
| |
iHonza |
|
To: IvanV
Ahoj Ivane, co se tyce literatury tak je to :
I. část: Česká škola kročné techniky - Sjíždění a zatáčení na lyžích (1998)
II. část: Česká škola lyžování - Běh na lyžích (1996)
III. část: Česká škola lyžování - Lyžování zdravotně postižených (1999)
IV. část: Česká škola lyžování - Biomechanika a motorické předpoklady alpských disciplín (2001)
V. část: Česká škola lyžování - Carving (2002)
VI. část: Česká škola lyžování - Sjíždění a zatáčení na lyžích dětí a mládeže (2005)
... nelze také nezmínit 3 samostané videomateriály k jednotlivým liniím ČŠL
viz take zde ...http://www.ftvs.cuni.cz/lyzovani/literatura.php
|
| |
Re: IS ČR - platforma pro vzájemné informování - model výuky SKIplus_ 3. - 6. základy výuky zatáčení ... |
| |
Jára |
|
Ivane, o ČŠL jsme si už vysvětlili mnoho věcí, které nejde přehlédnout, stejně jako fakt, že naše schéma představuje v rámci ČŠL legitimní doporučený METODICKÝ postup pro sportovně-rekreační veřejnost (jinou varintu odporučeného metodického postupu má např.APUL a další AZ). O ČŠL jsme si řekli, že jde o moderní, otevřený, flexibilní a komplexní
I. NÁRODNÍ učební plán, jehož moderní FLEXIbilita je založena na:- skladbovém systému bloků/modulů = sjíždění a zatáčení, běh, lyžování TP, snowboard, atd.., které již v modifikovatelné verzi existují a ke kterým se snadno připojí další nové formy = když kterýkoliv z aktivních členů členů iniciativně prostřednictvím PS pro metodiku "připsíše" a prosadí další modul,
- obecné definici zásad, o které se zeširoka opírá a vytváří tak otevřený systém do kterého lze snadno připojit ukázky různých forem technicko-metodických přístupů, viz např. výukové CD APUL s širokou řadou průpravných cvičení, a další materiály členských organizací, jak se ostatně děje ( FTVS UK - moduly běh, lyžování tělesně postižených, SportBP - snowboard, MU Brno - přístup k FUN... )
- jednotných minimálních zkouškových požadavcích platných pro všechna AZ - .. ! najdete zde !
a jednotlivá AZ si je samozřejmě podle svého zaměření mohou rozšiřovat
a ČŠL je jako "NÁRODNÍ výukový systémem" obecným vnějším rámcem toho co a jak v ČR učíme.Výuka je postavena na dobré znalosti ( a akademickou obcí provedených důkazech ) základních disciplín jako Pedagogika, Biomechanika, Fyzika, ... vytvářejících JEDNOTNÝ základ, platný bez ohledu na to, zda budeme učit někoho v prostředí
!! školním, spolkovém a nebo komerčním !! 3 základní linie ČŠL jsou naprosto paritní
A1…průprava(i pluh)→vlnovka→základní carvingový oblouk→carvingové oblouky (4 oblouky)
B1…průprava→pluh → přívrat →základní paralelní oblouk.→paralelní oblouky s driftováním(6 oblouků)
B2…Průprava→pluh → přívrat →základní smykový oblouk→klasické smykové+modifikované oblouky (10oblouků)
II. Každé AZ má právo definovat vlastní nosný METODICKÝ postup (viz např.III) podle převažujících podmínek a např. varianta modulu sjíždění a zatáčení "FSpS MU Brno" je určitě jednou z nich, podobně jako varianta "Skiplus" a my ji respektujeme, stejně jako užší a jednodušší "jednoliniový" model APULU, protože
právě tato flexibilita dělá z ČŠL moderní, komlexní a FLEXIBINÍ NÁRODNÍ výukový systém, kterým se liší
!! od předchozích klasických JEDNOTNÝCH modelů :))... !!
Tento OTEVŘENÝ obecný přístup/základ pak umožňuje realizovat pedagogický princip optimalizace výuky na základě MODERNÍ relace "učitel-žák-podmínky",V PLNÉ ŠÍŘI didaktických a metodických zásad + RŮZNÝCH metodických postupů..
právě tato flexibilita dělá z ČŠL moderní, komlexní a FLEXIBINÍ NÁRODNÍ výukový systém, kterým se liší
!! od předchozích klasických JEDNOTNÝCH modelů :))... !!
ČŠL rozšířila dříve užívaný klasický jednoliniový model a dává nám nový RÁMEC, zahrnující různé cesty ke stejnému cíli - naučit někoho lyžovat. A protože lyžování patří k aktivitám při kterých působí mnoho různých vlivů tak zde rozhodně platí, že neexistuje ten „jediný správný postup“ (HonzaT). Na rozdíli od starých klasických jednotných/jednoliniových modelů od kterých svět také pomalu ustupuje a připomínajících nůž s jednou čepelí - vnímáme ČŠL jako kvalitní "Swiss army knife" = na každém záleží kolik nástrojů z něho použije, kdy a za jakých podmínek !!
III. Doporučený METODICKÝ postup SKIplus je doporučovanou variantou základního schema ČŠL pro sportovně-rekreační veřejnost a zahrnuje v 1.části EZL vedle fialové „přívratné“(B2) i variantu “modré paralelní“(A1) cesty a rozšiřuje tak skiinstruktorem používané „nástroje“ i možnosti přechodů v nich...
A1…průprava(i pluh)→vlnovka→základní carvingový oblouk→carvingové oblouky
B1…průprava→pluh → přívrat →základní paralelní oblouk→paralelní oblouky s driftováním
B2….................................................................................................→klasické smykové+modifikované oblouky a představuje širší variantu postupů používaných v čistě komerčních lyžařských školách.. Variabilita a šíře METODICKÝCH možností je pak vyjádřena prolínáním prvků a barev..
- Podrobnější ÚVOD k našemu doporučenému modelu výuky si prosím otevřte v novém okně zde
- a pokud by něco nebylo jasné můžete se „pracovně“ podívat do dalších kapitol zde ..
Tohle vše už bylo napsáno, nechápu co by na tom bylo nejasného, odpovídal jsem tak i Tobě a nešlo to přece přehlédnout :(..mohl bys prosím vzít toto vysvětlení na vědomí a dál z něj vycházet..tedy pokud máme všichni společný zájem o korektní odbornou diskuzi.. Díky.. |
| |
Re: Re: IS ČR - platforma pro vzájemné informování - model výuky SKIplus_ 3. - 6. základy výuky zatáčení ... |
| |
IvanV |
|
Pro Honza, 16.4.2010, 09:06:25
Ahoj Honzo,
tak ještě jednou díky za Tvoje odpovědi. Přiznám se, že jsem netušil, že se jedná o interní materiál Skiplus, měl jsem za to, že se jedná o Schéma Česká škola lyžování schválené MŠMT. V této souvislosti bych ještě zmínil, že mi stále ještě není jasné, co Česká škola lyžování vlastně je? Již jsem tuto otázku jednou položil, ale zřejmě byla považována za provokaci, a jako s takovou s ní bylo naloženo. Nicméně pokud někdo znáte odpověď, budu rád. Je to metodika určující postup výuky ve školách? Nebo jsou to shrnuté teoretické základy z disciplín souvisejících s výukou lyžování? Možná obojí? Nebo něco jiného? (Poznamenávám, že úvodní slovo jsem si přečetl – abych nebyl pokárán).
Při hledání jsem kromě odkazů na Skiplus narazil např. na
toto
Zatím bych to pro sebe definoval (vycházím z materiálu prezentovaného Skiplus) jako Souhrn určitých teoretických východisek souvisejících s výukou lyžování a dále jakýsi soubor určitých prvků lyžařské techniky, které jsou uspořádány do nějakého schématu, které vyjadřuje, jak by na sebe mohly navazovat při výuce (s vyjádřením určité variability postupů), přičemž detailní popis všech prvků není obsažen, stejně jako postup jejich výuky. Obecná pravidla samozřejmě obsažena jsou.
Každopádně díky Tvým odpovědím myslím, že některé věci se mi začínají trochu vyjasňovat, co se týká použitých formulací, na druhou stranu stále cítím určitý spíše logický problém týkající se pojetí ZPO a carvingového oblouku, který bych se pokusil zformulovat. Pokud to nebude vadit, vložil jsem pro přehlednost svoje připomínky a doplňující otázky to textu s Tvými odpověďmi, které jsem obarvil modře:
1. Jaký ZPO to vlastně je?
Ptáš se o jaký ZPO jde. Skiplus ve výuce používá primárně ZPO jetý s využitím principu zatáčení tlakem do vnitřních hran lyží. Je jetý po hranách a pokud jde o podíl smyku (spíše driftu, tady by rozlišoval mezi snožnými oblouky) záleží zejména na fázích motorického učení - ideálem je minimální podílu driftu. Nicméně, ve fázích generalizace a diferenciace ho tak většina lidí samozřejmě nezajede, natož pak opakovaně. Ale to není vůbec problém, důležité je aby k zatáčení používali správné pohyby a měli správný postoj. K dobře zvládnutému ZPO jetému čistě po hranách se dostanou později ve fázi automatizace.
Nevím přesně co máš na mysli termínem "princip zatáčení driftováním" z kapitoly biomechanika. Jestli jde o pojem ("zatížení lyží s diferenciací hranění") tak ten se samozřejmě používá - schopnost projet oblouk buď čistě na hranách a nebo s větším či menším podílem driftu je důležitá.
Upřesnění: V kapitole Biomechanika se zmiňuje „zatížení lyží s diferenciací hranění“, čímž se, předpokládám, myslí diferenciace mezi dvěma formami zmíněnými v kapitole 2, str. 6 a to Carving a Aktivní drifting. Měl jsem na mysli tedy formu Aktivního driftingu.
Ale pokud se bavíme o nejvyšším cíli ZPO při směrování ke carvingu a v ideálních podmínkách, tak tam jde logicky o formu "projetou" čistě po hranách. V ČŠL najdeš, na základě určitých důvodů i z minulosti, naprosto stejně jetý ZPO s jediným rozdílem - nejvyšším cílem je ZPO jetý s podílem driftu.
No a tady právě mám tu logickou nejasnost. Kdyby to bylo tak, jak píšeš v poslední větě, docela by mi to dávalo smysl. Byly by definovány dva podobné metodické prvky, nicméně každý s poněkud jiným principem zatáčení, ZPO – tedy paralelní oblouk driftovaný, a carvingový – paralelní oblouk po hranách, které by na sebe navíc navazovaly. Apul třeba používá tři oblouky (paralelní, základní carvingový a racecarvingový), kde mi už třeba dělá určitý problém jejich rozlišení, ale samozřejmě respektuji, že k tomu může být nějaký důvod. Ale logický problém, který po přečtení vašich materiálů a Tvých odpovědí mám, spočívá v tom, že ve schématu výuky máte dva různé metodické prvky a to ZPO a Carvingový oblouk. Přičemž pro definici Carvingového oblouku je použita formulace z kap. 5: „Principy základního oblouku platí i pro Carvingové oblouky, jejichž provedení se liší od základního oblouku, pouze tím, že všechny pohyby jsou prováděny v dokonalejší formě, důrazněji a přesněji, zkracuje se přechod z jednoho oblouku do druhého a modifikuje se časová i prostorová charakteristika.“
To by podle mne znamenalo, že oba oblouky jsou v podstatě totožné pouze s tím rozdílem, že ZPO je oblouk, který je ve spíše ranějším stádiu motorického učení, zatímco carvingový v jeho pozdějším stádiu. To pak ale nemůžu najít soulad s Tvým vysvětlením, že (poněkud nepřesně reprodukuji, doufám, že příliš neměním smysl) ZPO ve vyšší fázi motorického učení je jetý čistě (nebo téměř) po hranách. V takovém případě už nevidím příliš prostoru pro odlišení výše zmíněných oblouků, řekl bych, že jsou v podstatě totožné.
Navíc v takovém případě metodika vůbec neobsahuje paralelní oblouk, který by byl jetý s převážným podílem smyku/driftování i ve svém finálním dokonalém provedení na nejvyšším stupni motorického učení, což nevím, jestli je úplně dobře, protože takový oblouk považuji za nezbytný základní stavební kámen každé metodiky. Ani si v takovém případě nejsem jistý, jestli by platila návaznost naznačená ve schématu v kapitole 2 na oblouky v modifikovaných podmínkách. Zatímco u driftovaného paralelního oblouku vidím krátký oblouk a oblouky v hlubokém sněhu a boulích jako prvky, které jsou jeho nadstavbou, u oblouku čistě vyjetého po hranách už to tak nevidím. Tam bych jako nadstavbový prvek viděl pouze slalomový oblouk (po hranách). Ovšem pravdou je, že kdyby zase paralelní oblouk driftovaný následoval přímo po vlnovce, kterou učíte po hranách, také by to podle mne nebylo úplně v pořádku.
Východisko bych v takovém případě viděl v tom pojmout modrou linii jako výuku oblouků čistě po hranách s posloupností: průprava, vlnovka, carvingový oblouk, a základní paralelní oblouk bych pojal jako driftovaný, zařadil bych jej čistě do linie vpravo, přičemž bych od něho ponechal možnost pokračování buď nahoru po červené linii, nebo odbočku doleva na carvingový oblouk (možná by to šlo i obousměrně). Případně se můžu pokusit namalovat schéma.
Zajímal by mne Tvůj i samozřejmě další názory na toto.
2. Fáze oblouku
už jsme je tady probírali dříve (třeba můj příspěvek z 12.11.2009/19:48:15 - prosím nezačínejme znovu diskuzi o terminologii sjezdových postojů, díky) ale není problém to stručně vzít znovu. Já beru definici fází jako terminologické cvičení, které má logicky vzhledem k pohybům, technice a způsobu výuky pojmenovat určité okamžiky tak, aby to přinášelo co nejvíce pozitivního a celý oblouk se dal žákovi dobře a srozumitelně vysvětlit. ČŠL používá opravdu 3 základní fáze oblouku (zahájení, vedení a ukončení). Fázi vedení ještě dále dělí na 1. a 2. část, kde v první části dochází k vertikálnímu snižování těžiště a ve druhé k jeho opětovnému zvyšování. Přechodová fáze je v normální jízdě jen časový okamžik mezi ukončením a zahájením, ve kterém lyžař prochází základním postojem.
ad 2. rozdíl mezi oběma fázemi je v tom, jaký má v danou chvíli lyžař cíl - ve fázi vedení je cílem projet oblouk, zatímco ve fázi ukončení je to návrat do postavení vhodného pro zahájení dalšího.
Upřímně řečeno nepřijde mi úplně šťastné definovat klíčové body fázování oblouků podle úmyslů lyžaře (viz i moje připomínka Tomášovi), navíc z formulace popisující 2. část vedení vyplývá, že se těžiště dostane zpět nad lyže a lyžař do základního postoje, takže pak už vlastně ve fázi ukončení není co dělat.
ad 3. Už se to zde řešilo - takže krátce, v přechodové fázi se jedná o jízdu po plochách s rovnoměrným zatížením lyží - kolegům z APUL pomohl termín 4 hrany.
Tomu vysvětlení rozumím, jedná se tedy o velmi krátký časový okamžik, kdy lyže jsou v traverzu na plochách, je to tak? Jen mi nebylo jasné to, co se píše v kapitole 4 „Zde je třeba provést v krátkém čase a na malém prostoru několik přesně „nafázovaných“ pohybových činností a to je obtížné. Při nácviku v etapě základního lyžování proto mezi fázi ukončení jednoho oblouku a zahájením druhého zařazujeme mnohdy ještě přechodovou fázi, která od sebe jednotlivé činnosti lépe oddělí a zvětší časový prostor v tomto komplikovaném místě. Probíhá zde výměna boků a kontrola „správného postoje“ pro zahájení dalšího oblouku.“, tedy jak se zvětší časový prostor v tomto komplikovaném místě a které všechny pohybové činnosti se během toho musí stihnout?
ad 4. Také se už řešilo - spádnice se týká úplně prvního oblouku, který se zahajuje jízdou po spádnici, další navazované oblouky samozřejmě z jízdy šikmo.
Tomu rozumím.
ad 5. Hůl se zapichuje těsně před zahájením oblouku (těžiště vertikálně nejvýše). Proč by mělo být v této chvíli pozdě při jízdě s využitím principu tlaku do vnitřních hran lyží?
Máš pravdu, já jsem se na to díval spíše z pohledu kratšího dynamičtějšího oblouku, kdy se zapichuje hůl dříve, při tomto popisu ZPO to ale je v pořádku.
Tak ještě jednou za odpovědi, které jsi dal, i za ty, které doufám ještě přidáš. Těším se na Tvoje i další reakce.
Ivan
|
| |
Re: Re: IS ČR - platforma pro vzájemné informování - úvaha k ZPO |
| |
IvanV |
|
To Tomáš, 16. 4., 0:58:19
Ahoj Tomáši,
Problém právě spočívá v tom, jaké kritérium použiješ pro stanovení okamžiku, který budeš považovat za zahájení, přijde mi, že se pokaždé rozhoduješ, tak trochu jak se Ti to hodí :-)
Je tím okamžikem:
1. změna polohy těžiště směrem vzhůru?
To se mi nelíbí, důvody jsem vysvětlil na Ligetyho snímku, navíc když už píšeš ve své odpovědi o podvlečení, tak při tom se třeba výška těžiště vůbec nemění, ale pokrčené nohy se pod ním podvlékají. Navíc použití tohoto způsobu při tréninku nebo výuce asi není nejšťastnější, protože jezdec asi během jízdy pozici svého těžiště vnímat nebude.
2. anticipace – rotace horní části těla?
No vidíš, a při té se pozice těžiště nemění, pouze dochází k určité rotaci trupu. A kdo určí, jestli je to anticipace nebo protirotace z předchozího oblouku? Při rozboru videa nebo sekvence to pozorovatel asi odhadne (možná), ale na živo, když při ní nedochází v každém oblouku? A při nácviku ZPO už vůbec ne.
3. úmysl jezdce?
No to je velmi zrádný přístup, některý jezdec ani neví, kdy chce zatočit a čeká, až se to stane, jiný (závodník nebo freerider) to může na určitém místě vědět už několik oblouků dopředu
4. subjektivní pocit pozorovatele?
To by mělo určitou logiku, ale asi by se více pozorovatelů nikdy nemuselo shodnout a vlastně bychom se vrátili zpátky ke kritériím, která zde rozepisuji
5. aktuální výslednice vnějších sil působících na lyžaře?
Pro teoretické rozbory by to bylo zajímavé, ale v praxi? Navíc to hodně koresponduje s následujícími dvěma kritérii, která jsou použitelnější
6. interakce lyžaře a podložky?
7. chování lyží? (změna poloměru nebo směru oblouku)
Body 6 a 7 jsou v podstatě totožné s tím, že ten první vnímá jezdec spíše pocitově (což je výhoda), ten druhý je vizuálním projevem. Takto to vnímám i já, za zahájení tedy považuji zhruba okamžik, kdy lyže začínají zatáčet do nového oblouku. Výhodou je i to, že lze takto úplně v pohodě určit zahájení i při pivotovaném zahájení oblouku
8. něco jiného?
Asi to může být cokoliv, já jsem svůj názor i rozdělení fází podle švýcarské metodiky, na kterou ses odvolával, už napsal stejně jako to, že samotný název až tak úplně podstatný není (okamžik zahájení dané fáze ale ano), i když nazývat fázi uvolnění zahájením mi přijde trochu matoucí.
Hodně zdaru.
Ivan
|
| |
Re: IS ČR - platforma pro vzájemné informování - model výuky SKIplus_10.Biomechanika |
| |
Jára |
|
Ahoj Ivane,
Tvoje schopnosti kvalitní analázy, vyhodnocení i zpětné syntézy dokumentuje příspěvek o fázování oblouku na příkladu T.Ligetyho. Sám jsem tohle téma chtěl později otevřít, ale nenašel jsem zatím ani formu jak = klobouk dolů.
Příspěvek s otázkami ke mě je výrazně odlišný... analýza kvalitní, syntéza odfláknutá. Jsou jen dvě varianty, buď autor kvalitní syntézu udělat není schopen, nebo jí odflákl - třeba proto, že se to hodí. Uvedený příklad ukazuje, že kvalitní syntézu dokážeš a umíš ji podložit i obrazovým materiálem, takže...
Jsme na odborném webu = automaticky předpokládám, že diskutující - kvalifikovaný pedagog - provede analýzu, vyhodnocení i syntézu nad míru perfektně a pečlivě...
_ protože bez kvalitní syntézy jde jen o slovní fotbal a ten nesnáším, hrát ho nechci a nebudu...
Možná, že zklamalo podvědomí, nevím... nad tím, zda se Ti to tak podvědomě trochu nehodilo se musíš zamyslet sám. Analýza a syntéza u Ligetyho naopak nemá chybu - blahopřeji a děkuji, ulehčils mi hodně práce a času, který se bude hodit. Bude-li zde odvádět takovou práci víc lidí a slovní fotbal se přestěhuje na jiné forum, máme se na co těšit.
Díky za kus dobré práce (!!)
a pohodový víkend :) |
| |
Re: IS ČR - platforma pro vzájemné informování - úvahy k fázování oblouku - kopie |
| |
IvanV |
|
Ahoj Ondro, Tomáši,
Děkuji za zodpovězení mých otázek. Myslím, že je vše jasné. Na fáze oblouku mám sice trochu jiný názor, ale myslím, že to nebrání se v případné debatě dorozumět. Nejde totiž o názvy samotné, ale spíše o to, že když mluvíme o nějaké fázi oblouku, abychom mluvili všichni o té samé. Snad jen na zamyšlení tady ale přeci jen můj názor uvedu.
1. Za prvé jsem přesvědčený, že pouhým uvolněním lyží dojde pouze ke zvětšení projížděného poloměru oblouku, nikoliv jeho směru (jako ilustraci uvádím např. oblouk v podání T. Ligetyho,
kdy nejvíce nakloněné lyže a těžiště nejníže a zároveň nejvíce vkloněné do oblouku má na pozici č. 2. Podle Tomášem zmíněné definice by již Ligety na pozici 3 zahajoval další oblouk. Já bych ale řekl, že na pozicích 3 a 4 ještě regulérně dotáčí oblouk doleva. Za zahájení v „zažitém“ slova smyslu bych označil nejdříve pozici 5, kdy ale lyže stále ještě nezatáčejí, ale jedou na plochách. Možná že u ZPO v začátečnickém provedení, kdy se teprve ve spádnici začíná zvyšovat náklon a tlak do lyží a je maximální daleko za spádnicí, může být uvolnění tlaku a zahájení přesunu těžiště jakýmsi zamýšleným okamžikem zahájení dalšího oblouku (i když i v tomto případě podle mne ještě lyže budou chvilku pokračovat v oblouku probíhajícím), v závodním provedení je maximum tlaku záměrně dávkováno již kolem spádnice a v další části oblouku se kvůli rychlosti tlak již vypouští. Myslím, že ale se shodneme na tom, že fázovat jinak oblouk závodní a ZPO smysl nemá.
2. Co se týká švýcarského názvosloví, je odvozeno od interakce mezi lyžařem a sněhem a fáze jsou nazývány Auslösen (Uvolnění), Passives Steuern (Pasivní vedení) a Aktives Steuern (Aktivní vedení). Během fáze uvolnění dochází ke ztrátě opory ve sněhu, během pasivního vedení k hledání opory ve sněhu v novém oblouku a během aktivního vedení k využití nabyté opory k zatočení. Klasickému pojmu „Zahájení oblouku“ tedy podle mne ve švýcarské metodice odpovídá Passives Steuern, nikoliv fáze Auslösen, která by odpovídala v české literatuře používanému termínu „Ukončení oblouku.“ Za okamžik určující zahájení nového oblouku bych považoval okamžik kolem nasazení hran do nového oblouku (pokud se nejedná o zahájení pivotem).
Ještě bych se rád zeptal, jestli jsou někde dostupné materiály z University v Liberci?
Hezký den
IvanV
|
| |
Re: Re: IS ČR - platforma pro vzájemné informování - model výuky SKIplus_ 3. - 6. základy výuky zatáčení ... |
| |
IvanV |
|
Ahoj Honzo,
díky za odpovědi, v klidu si to projdu a napíšu.
Hezký den.
Ivan |
| |
Re: Re: IS ČR - platforma pro vzájemné informování - model výuky SKIplus_10.Biomechanika |
| |
IvanV |
|
Pro Járu, 16. 4. 8:25:25
Ahoj Járo,
děkuji Ti za odpověď, i když po pravdě řečeno mne příliš nepotěšila. V odborných diskuzích jsem zažil spíše výjimečně, že by na otázky k předkládanému materiálu bylo reagováno obviněním tazatele z postranních úmyslů, účelového kladení otázek a podsouvání, a to i v případech, kdy tazatel třeba není s přednášejícím/prezentujícim v názorové shodě. Přičítám to spíše občasné hustější atmosféře zde na fóru a věřím, že normálně takto nereaguješ.
Právě kvůli duchu předchozí diskuze zde jsem se velmi snažil, abych si nejdříve ujasnil vyznění textu, než se zapojím případně se svými názory, a otázky jsem se snažil formulovat tak, abych příčinu k úvahám o účelovosti nezavdal. Zdá se, že se to nepodařilo.
Nicméně si cením toho, že jsi požádal Honzu o odpovědi, doufám, že tak učiní (koukám, že tak již učinil). Co se týká otázek, nedovedu si představit položení konkrétní otázky ke konkrétní formulaci bez toho, aby byla nějakým způsobem „vyňata“ z 200 stránkového textu. Pokud máš pocit, že byl zanedbán nějaký důležitý kontext, není přeci nic jednoduššího, než v odborné diskuzi odpovědět stylem: „Ano v této formulaci je uvedeno toto, ale např. z podrobnějšího vysvětlení na straně… odstavci… lze vyčíst, že……“, nebo třeba „Ano, tato formulace je poněkud nejednoznačná, ale my to chápeme takto…., jak lze ostatně vyvodit i z…….“.
A protože z textu nechápu přesně vaše pojetí ZPO, tak se na něj prostě ptám. Samozřejmě je mi také jasné, že z metodických a pedagogických důvodů začátečník nezajede čistý oblouk po hranách. Není mi ale jasné, jestli vámi popisovaný ZPO je driftovaný/smýkaný oblouk jako samostatný metodický prvek, na který navazuje další prvek nebo prvky - carvingový nebo racecarvingový (takto to má třeba Apul), což by mi vyplývalo z vašich barevných linií, nebo zda se jedná o jeden metodický prvek a míra nasazení hran/míra smyku je pouze modifikací, což bych si zase spíše vyvodil z textu popisu oblouku ZPO.
Ostatní otázky (s výjimkou píchání holí) jsou myslím kladeny zcela evidentně s cílem získat vysvětlení pojmů, která byly v textu použity, ale jejichž vysvětlení jsem v textu nenalezl. Je to tak nepochopitelné? Nebo už vidíš za každým stromem nepřítele, který tam třeba ani není? Ani při opakovaném čtení mých otázek jsem tam snad žádné tvrzení nenalezl, natož tedy, abych ho někomu podsouval…
Za sebe musím říct, že jsem obecně velkým příznivcem Tebou propagované individualizace a optimalizace podle konkrétních podmínek nebo úrovně svěřenců (zatím se nevyjadřuji ke způsobu realizace těchto cílů) a velmi mne trápí, když vidím (i v cizině) učitele lyžování netečně dokola opakujícího dokonale technicky naučené metodické prvky, který je následován několika znuděnými svěřenci, kteří se už ani nesnaží jej napodobovat. Zároveň jsem příznivcem určité konkurence v přístupech ve výuce, protože jedině konkurence je hybným motorem pokroku. To ale přeci neznamená, že nemohu pozorně a kriticky přistupovat k různým postupům a metodikám, a klást různé otázky a formulovat připomínky. Navíc se domnívám, že žádná koncepce, tedy ani Česká škola lyžování nemůže být moderní, pokud nebude neustále podrobována diskuzím a kritice a přizpůsobována novým poznatkům a trendům. Nebo ano?
A snad ještě na závěr, právě u ZPO mám pocit, že lze nalézt shodu na konečné podobě tohoto prvku mezi jednotlivými proudy, a že pokud by se to podařilo, byl by formulován jasný požadovaný výstup určitého stupně výuky, a tím pádem by existovalo i prokazatelné hodnotící kritérium zvolených postupů. Pokud by efektivně vedly ke zvládnutí tohoto prvku, pak by podle mne byly legitimní, například.
Věřím, že se následnou diskuzí určité shody v tomto i dalších ohledech lze dobrat, i když to teď momentálně tak úplně nemusí vypadat.
Zdravím všechny
IvanV
|
|
